Sabina Křováková: Nechci být učitelkou, tak na sobě makám

Sabina Křováková je mladá rockerka, která se minulý rok proslavila vítězstvím v talentové soutěži Česko Slovenská Superstar. Na začátku dubna se potřetí podívala na Zlínsko, tenkrát už s novým sebevědomím. „Dvakrát jsem se tady přihlásila na Czech talent a dvakrát mě vyhodili,“ vzpomíná na své dřívější neúspěchy, v porovnání s pozdějším vzletem překvapující.

 

 

 

 

 

Kromě toho, že zpíváš, studuješ také obor Popularizace hudby a organizace hudebního života. Jak s takovým vzděláním chceš naložit?

 

Vždycky je to o tom, jak je člověk šikovný, je to tak u všech oborů. Člověk musí mít štěstí, aby se uplatnil, aby nemusel místo toho učit. Doufám, že budu zpívat s kapelou, ale zároveň bude dobré, kdy si budu moct sama dělat manažerku a líp se budu orientovat.

 

Bereš v souvislosti s tímto studiem svou hudební kariéru komplexněji, než jen z pozice zpěvačky?

 

Určitě, to mi právě že pomáhá, že už mě nikdo jen tak neoblbne. Když mi něco lidé říkají, tak tomu trochu rozumím i když ještě ne úplně. Můj obor je spojení konzervatoře s obchodkou a já mám vystudovanou Střední evropskou obchodní akademii, takže je to takový hezký spojení.

 

Jak se ti změnil život po vítězství v Superstar?

 

Superstar mi hodně pomohla, to musím říct. Dala mi možnosti, ale stejně člověk vyleze z té soutěže a musí sám skládat písničky, jezdit s kapelou, protože jinak ho to pohltí. Běží další soutěže a toho jsem si vědomá.

 

Co se ti líbí na rockové a punkové muzice?

 

Tuhle tu hudbu poslouchám od svých dvanácti let a líbí se mi ten drive, ta drzost v projevu, jak v chování, tak v hudbě. Vím ale, že v té soutěži, abych byla trošku komerčnější, nemůžu dělat úplně garážový punk. Tak jsem se to snažila propojit, podobně jako Avril Lavigne.

 

Jsi spokojená s vývojem ve své kariéře?

 

Dělám, co můžu, ale jsem spokojená. Člověk když vyleze z té soutěže, musí si to od začátku vybojovat. Jen je trochu víc vidět. Já jsem to ani nečekala. Vždycky jsem zpívala s kapelami a bylo mi jasný,  že vylezu a budu muset pěkně sama. Trošku mi to pomohlo, ten vývoj je sice pomalejší, ale tak to má být. Abych si objela všechny ty kluby s kapelou.

 

Chceš se zpěvu věnovat profesionálně natrvalo?

 

To chci. Doufám, že nebudu muset být učitelka z té školy, kam chodím, ale že se zpěvu budu věnovat. Makám na sobě.

 

Co bys poradila mladým zpěvačkám, které váhají, jestli zvolit cestu postupného vypracování se, nebo zda zkusit talentovou soutěž?

 

Ale ono to tak není.  To já jsem se taky musela vypracovat. Já jsem od dvanácti let měla kapelu a ve dvaceti letech jsem šla do soutěže. Takže já jsem taky pracovala. Ale potom je to složitý, když nemáte známého tatínka, pak si to člověk musí vydobýt sám. Někdo zpívá v pokojíčku, a pak jde do soutěže, ale já jsem vždy měla ty kapely. Jen je to pak takový náhlý skok při té soutěži.

 

Napsáno pro www.zlinskynocnik.cz